Vědci vytvořili naprosto nesmáčivé povrchy. používají mikroskopické struktury odpuzující tekutiny namísto plastových povlaků, jako je teflon. Tudíž je hydrofobilita zajištěna mechanickou cestou, zatímco ostatní materiály mají svou hydrofobilitu zajištěnou chemickým působením. Tyto nové povrchy by mohly pomoci chránit lékařské implantáty před rychlým opotřebením.
 
Většina povrchů odpuzujících tekutinu používá plastové nátěry. Ty se však poškozují při vysokých teplotách, což omezuje jejich použití.
 
Tento materiál nepotřebuje povlak, sám totiž odpuzuje vodu a mastnotu. Tato vlastnost je dána prostřednictvím mechanických prostředků, což je od většiny hydrofobních materiálů rozdíl, protože ty jejich hydrofobní vlastnosti jsou chemické podstaty. 
 
Bylo zjištěno, že materiál odpuzuje dokonce i fluorovaná rozpouštědla. Fluorovaná rozpouštědla jsou známá tím, že jsou to kapaliny s nejnižším povrchovým napětím, tudíž dokáží navlhčit všechny ostatní známé povrchy, včetně teflonu.
 
Do určitého materiálu se vyryje mikroskopická rýha a touto mechanickou intervencí se hydrofobilita zvětšuje. Odpuzování vody je totiž ryze mechanický děj, který může být odstraněn chemickými vlivy.
 
Není důležité, jaký materiál se použije na to, aby se změnil v dokonale hydrofobní povlak. Může být použit kov stejně tak jako plast. Je to ideální kandidát pro zahradní nábytek a všude tam, kde se určitý materiál dostává do kontaktu se vzdušnou vlhkostí a vodou, dále tam, kde je možné kontaminovat materiál olejem nebo rozpouštědly. Zde se tudíž naskýtá aplikace pro pracovní desky chemické laboratoře a podobných, rizikových pracovišť. Jejich výdrž bude tudíž delší než u ostatních materiálů.
 
Ačkoli metody výroby, které vědci používali při vytváření těchto struktur pro experimenty, jsou poměrně drahé, je možná alternativa výroby. Struktury mohou být hromadně vyráběny za použití jednodušších a levnějších procesů.